Naše cesta - díl druhý - DOMŠKOLÁKEM - náš první rok v domácím vzdělávání

Od školního roku 2018/19 nastoupil nejstarší syn do sedmé třídy v režimu individuálního vzdělávání.

Škola, do které jsme ho zapsali, měla s domácím vzděláváním bohaté zkušenosti. Fungoval tam online portál s materiály pro studenty a byla také možnost účastnit se online výuky. Přezkoušení probíhalo standardně dvakrát ročně - v pololetí a na konci školního roku. Rodiče sepsali návrh hodnocení, na základě zvladnutého učiva a odeslali ho vyučujícím. Studenti nejdříve odevzdali do online portfolia zadané práce a splnili povinné online testy a poté při osobním setkání konzultovali práce a testy s vyučujícím. Někteří vyučují kladli pouze doplňující otázky, jiní vyzadovali klasické psané testy. Z českého jazyka a matematiky studenti v rámci přezkoušení psali něco jako pololetí písemné práce, které hned na místě vyučující opravili a oznámkovali. Nakonec vyučující společně s rodiči a studenty prošli navržené hodnocení, zda odpovídá předvedeným znalostem a případně jej upravili. Víceméně vše probíhalo tak jako při klasické výuce ve škole, jen v klidu domova.

Ze začátku nám tento systém vyhovoval. Do domácího vzdělávání jsme se vrhli dá se říct po hlavě a moc jsme tehdy netušili jak to celé uchopit. Byli jsme tak za nějaké vodítko rádi.

Syn se účastnil online hodin, kde většinou vyučující řešili se studenty hlavní témata daného předmětu, případně pokud studenti něčemu nerozuměli mohli se v těchto hodinách vyučujících zeptat. Vše ostatní si syn dohledával v online materiálech poskytnutých školou, v učebnicích, případně na internetu. Zadané práce, které se odevzdávaly k přezkoušení, psal převážně na PC v PowerPointu nebo Wordu. Vzhledem k tomu, že ho práce na počítači vždy bavila, už od MŠ si přeje být "ajťák" , tak mu tenhle způsob vyhovoval víc než klasické psaní na papír, to popravdě moc nemusel nikdy. Možná i proto, že v českém jazyce mu projev komplikovaly některé jeho dys - konkrétně dysgrafie a dysortografie. A jeho písemný projev byl proto pro ostatní, většinou i pro něj, na hranici čitelnosti a srozumitelnosti.

Psaní na PC mu šlo lépe. Ze začátku pro něj byla obtížná práce s textem, dělalo mu problém vybrat podstatné informace, ale postupně se do toho dostal a zvládl to. Hlavně mohl vše dělat po svém a svým tempem.

Největší přínos mělo ovšem domácí vzdělávání pro synovu psychiku. Konečně ho nedusil a nerušil školní kolektiv a díky tomu, že si vše mohl dělat jak potřeboval a nemusel se s nikým srovnávat začal si i více věřit. Shrnula bych to asi tak, že se z něj stal mladý sebevědomý muž.

Byli jsme proto opravdu rádi, že jsme se pro domácí vzdělávání rozhodli a byli jsme odhodlání pokračovat dál.

Během dalšího školního roku, tedy 2019/20 nastoupila do režimu individuálního vzdělávání i nejstarší dcera a další ze synů nastoupil do první třídy, ten ale klasicky na denní docházku, protože jsme měli strach, že bychom tolik domškolaků nezvládli.
V polovině školního roku se ale přiřítil covid a obrátil vše vzhůru nohama. Celý zajetý systém výuky a přezkoušení na kmenové škole se přesunul pouze do online světa. Požadavky školy začaly být čím dál tím přísnější a termíny se pro nás stávaly mnohdy šibeničními.
Covid způsobil také plošné zavření škol a náš prvňáček se tak v pololetí stal vlastně také domškolákem.
Byl to velmi hektický školní rok, nejen díky covidu. Prodali jsme náš dům a na nějaký čas, než najdeme větší bydlení, jsme se rozhodli odstěhovat na Vysočinu k rodičům.

Rozhodli jsme se také od dalšího školního roku, tedy 2020/21 zapsat do domácího vzdělávání všechny "školou povinné" děti, tedy i mladšího syna do druhé třídy a mladší dceru jako předškolačku.