Naše cesta - díl šestý - UNSCHOOLING

Jak jsem již psala, o unscholingu jsem poprvé slyšela tuším od Zdeňky Šíp Staňkové.

Ptáte se, cože to vlastně ten UNSCHOOLING je?

Unschooling je stručně řečeno sebeřízené vzdělávání, prostě svoboda ve vzdělávání.

Nebo chcete-li hlouběji tak ... 

Unschooling je životní styl. Je to přesvědčení, že vzdělávání probíhá v každém okamžiku našeho života. Nemá žádná předem definována kurikula. Je o vzájemném a láskyplném vytváření hranic a pravidel, o komunikaci a sdílení zkušeností, je o emocích, mnohdy i velmi silných a o jejich zvládání, je to prostě život ve všech svých krásách a rozměrech.  Touha poznávat a učit se nové věci, které nám v konkrétním okamžiku života přijdou zajímavé a důležité, je to společně strávený čas, a je jen na nás jak si ho vzájemně uděláme a budeme jej společně žít.

Unscholing není způsob jak naplnit naše očekávání, která mnohdy nevědomky vkládáme do svých blizkých nejčasteji dětí. Není to ani další metoda ve vzdělávání ve smyslu například pedagogiky Montessori nebo Waldorf. Nejedná se ani o volnou výchovu, nebo život bez hranic.

Věřím, že je pro všechny děti, ale ne pro všechny rodiče.

Děti mají vrozenou potřebu a touhu učit se a poznávat nové věci a pokud jim toto zapálení nikdo nevezme žijí tak každý svůj den. Rodiče jsou bohužel mnohdy natolik ovlivnění a zformovaní systémem, že nedokážou dětem nechat zodpovědnost za jejich životy a mají potřebu vkládat do nich svá očekávání a motivovat (čti manipulovat) je k jejich naplnění. A pak přichází obrovské rozčarování a mnohdy i zklamání.

Unscholing v pravém slova smyslu je v České republice nelegální. Děti musí být, dle školského zákona, zapsané v rejstříkové škole a plnit její vzdělávací program, jinak by se rodiče vystavovali problémům nejen se zákonem. Většina sebeřízených dětí je tak zapsána v některé ze škol na indivduálním (lidově domácím) vzdělávání. 

V případě, že dítě nemůže být domškolák a i přesto rodiče chtejí svobodu ve vzdělávání exixtují naštěstí v Čechách také svobodné a demokratické školy, které svobodu ve vzdělávání umožňují i při denním studiu.

Naše cesta začala někdy během školního roku 2022/23. Měli jsme za sebou první školní rok v nové kmenové škole, kde jsme díky vzajemnému respektu a porozumění zjistili, že tahle cesta je tou NAŠÍ. Utvrdilo nás v tom také shlédutí dokumentu Svobodné děti, jehož promítaní jsme i podpořili, jak jsem již psala a promítali u ho nás v obýváku.

Najstarší syn úspěšně pokračoval ve studiu IT na vybrané SŠ.

Nejstarší dcera se začala naplno věnovat přípravě na talentové zkoušky na vybranou ŠŠ uměleckého směru. Na této SŠ se také zúčastnila výtvarné soutěže, kde se ji rok předtím nepodařilo umístit, a skončila na nádherném třetím místě (ze 176 učastníků). V lednu zde úspěšně absolvovala talentové zkoušky a byla přijata ke studiu.

Učastnila se také spolu se svou vyučující multimédií stipendijního programu menart pod vedením výtvarníka a umělce Pavla Mrkuse, který následně vyvrcholil vernisáží v Litomyšli. Věnovala se focení, nejen v plenéru, ale fotila i pár společenských a kulturních akcí (vítání občánků, vystoupení ZUŠ, svatba přátel). Vyučující multimediální tvorby jejich práce opět přihlásila do mnoha soutěží, získali tak jako kolektiv například první místo na pražském filmovém kufru, v kategorii animace za film DaDa poezie, umístili se i v mezinárodní soutěži Animánie, kde získali jako kolektiv nejvyšší cenu tedy tzv. Animáničku za Pochod Žížal, který porota ocenila za vtipné a skvělé zpracování a zároveň jako nejlepší videoklip celé soutěže. Účastnila se také různých kurzů porádaných galerií výtvarného umění a dalsích podobných akcí. Docházela na lekce hry na ukulele a kromě multimediální tvorby i na lekce kresby a malby na místní ZUŠ.
Školním věcem se věnovala dle své úvahy a v rozsahu, ve kterém je považovala za nutné a potřebné pro své další směřování. Úspěšně ukončila zakladní školu a behem prázdnin se ještě před nástupen na SŠ zúcatnila na tři týdny ArtCampů pořádaných uměleckou VŠ Sutnarka v Plzni.

Syn a dcera (čtvrtá a druhá třída) se společně s další dcerkou (předškolačka) účastnili setkávání domškoláků, které s respektem a láskou pořádají dvě skvělé ženy v blízkém městě a které se koná každý měsíc na nějaké téma. Děti absolvovaly úvodní setkání a rozhodly se přihlásit. Holky si také vybraly několik kroužků v místním DDM - tanečky, keramiku a vaření.

Jako rodina jsme jezdili na výlety a navštěvovali různé kulturní a společenské akce. Děti se učily každý den, poznávaly nová místa, dozvídaly se nové informace, objevovaly nové věci, sledovaly různé filmy, dokumenty a nebo své oblíbené YouTube kanály. Četly knížky a listovaly v encyklopediích. Řešily různé situace a pouštěly se do různých výzev a úkolů. Hráli hry na PC, deskovky nebo různé hry doma i venku. Poznávaly nové lidi a nové přátele, potkávaly se se starými přáteli a kamarády. Řešily situace, které vyvstaly a prožívaly krásné okamžiky, mnohdy i silné emoce (úmrtí v rodině). Jen všchno probíhalo jinak než si v běžném systému školství dokážeme představit. Se zvídavostí a zájmem, s radostí a touhou objevovat a se vzájemným respektem. Občas jsme pluli na rozbouřeném moři emocí a zažívali jsme nejen radost, ale i zklamání nebo smutek, proživali jsme skvělé okamžiky, ale i nudu. Společně jsme si jako rodina užívali život ve všech jeho krásách a rozměrech. Školní rok nám tak utekl rychlostí blesku a děti úspěšně absolvovaly přezkoušení a předškolačka ověření. A byli jsme připraveni vrhnout se vstříc novým zítřkům.