Prodali jsme dům, hledali větší a dočasně jsme bydleli v generačním domku s mou mamkou. Na konci října 2020 jsme podepisovali rezervaci na nový dům a tak nějak v té době se nám i povedlo nedat si pozor. 

Listopadový těhu test mluvil jasně - dvě čárky. Vždycky jsem říkala, že ať se stane cokoli, miminko si necháme, a pozitivní test přijímala s radostí. Teď to bylo najednou jiné. Cítila jsem strach. Řešila jsem vleklé zdravotní problémy se zuby. Do toho koupě domu a vše kolem toho. Necítila jsem se připravená psychicky ani fyzicky. Manžel byl ochotný mě podpořit, ať se rozhodnu jakkoli. 

Trvalo nám skoro měsíc, než jsme překonali a zpracovali všechny naše obavy a strachy a rozhodli se, že to zvládneme i posedmé. 

Těhotenství bylo víceméně bezproblémové, Byla jsem akorát náchylnější k nachlazení, takže jsem každou chvíli řešila ucpané dutiny, bolesti hlavy a často se cítila unavená. Na první kontrolu jsem šla až v 16tt. Kvůli stěhování jsem totiž měnila lékaře. Hned po první kontrole jsem věděla, že jsem si  vybrala dobře.  Prohlídky byly fajn, na všem se dalo domluvit. O přání rodit doma věděl od začátku, mohla jsem tedy v jeho péči zůstat až do 40tt.

... ❤️ 14. 07. 2021 ...

... šli jsme spát poměrně pozdě až chvíli po půlnoci. Předchozí den byl hektický. Byla jsem na kontrole u svého doktora a poté psala PA, že malému se daří dobře a vše je v pořádku. Pak jsme ještě opravovali u babičky bojler a cestou domů zajeli ještě na nákup. 

Kolem třetí se budím na WC a cestou zaznamenávám i bolestivější tvrdnutí bříška. Na toaletním papíru nacházím krev, jasně červenou krev, možná tak hrst nebo dvě. Sakra! To není dobré, bleskne mi hlavou. Vracím se do postele pro mobil, Manžel se budí a já mu říkám, co se děje, snaží se mě uklidnit. Vytáčím číslo na PA. Chvíli si nejsem jistá, zda cítím malého. Mám úplně tvrdé břicho, zkouším se uklidnit. Malý se pohne, uf. Mezitím PA zvedá telefon. Popisuju jí, co se děje a fotím krev. PA se mě do telefonu snaží uklidnit. Trocha krve může být z otevírajících se porodních cest, pokud by ji ale bylo víc mohlo by jít ale i o předčasné odlučování placenty. Kontrakce zatím nepřichází. Domlouváme se tedy s PA, že počkáme co se bude dít a zavoláme si cca za půl hodiny. V případě dalšího krvácení máme jet pro jistotu do nemocnice na kontrolu a UTZ. 

Malý se sem tam pohne, ale i tak moc klidná nejsem. Mám strach. Snažím se ještě spát, ale nejde to. To čekání je nekonečné. Manžel je celou dobu vzhůru a snaží se mě uklidnit. 

Vstávám a jdu se dolů napít.  Na schodech konečně zaznamenávám první kontrakce. Jdu opět na WC. Zkouším nahmatat čípek, ale místo toho nacházím měkkou bouličku - asi vak blan. Krev naštěstí ne. Píšu to PA a ta pomalu vyráží k nám. Má to sem něco přes hodinu, tak aby to stihla včas.

Chodím. Dělá mi to dobře. Kontrakce jsou sem tam už bolestivější a musím se opřít a prodýchat je.  Prosím manžela ať připraví do koupelny podložky a polštáře a přesouvám se do sprchy. Teplá voda je příjemná, ale tentokrát to není ono. Vypínám vodu a utírám se. Na některé kontrakce se už musím soustředit a  prodýchat je. 

Prosím manžela ať mi vysuší vlasy, mokré jsou mi nepříjemné a je mi zima. Střídavě sedím na WC a stojím opřená o umyvadlo. Samovyšetřením nahmatavám kruh cca 5cm v průměru a měkkou bouličku vaku blan. 

Je něco po šesté. Za chvíli by mohla dorazit PA. S kontrakcemi tentokrát bojuju. Vím, že se mám uvolnit a co nejvíce je využít, ale místo uvolnění se kroutím bolestí a napínám se jak luk. Stále mám podvědomě strach, zda je vše v pořádku. Neodlučuje se placenta? Nemá malý nějaký problém? Poznala bych to? Na druhou stranu ale necítím, že bychom měli jet do porodnice, doma se cítím bezpečně. Manžel mě masíruje a uklidňuje. 

Přijíždí PA. Manžel ji pomáhá s věcmi za mnou do koupelny. PA poslouchá malého dopplerem. Vše se zdá být v pořádku. Trochu se uklidňuju. Ještě prosím PA, ať mě vyšetři. Otevřená na 8cm a boulička vaku blan. 
Ještě chvíli se snažím zvládat kontrakce ve stoje, ale jsem docela vyčerpaná a některými pořád dost bojuju. PA namáčí ručník do umyvadla s horkou vodou a přikládá mi ho na bedra. Wau, je to úžasný! Daří se mi lépe uvolnit a bolest je rázem snesitelnější. Klekám si na zem, na připravené podložky a bořím se hlavou do polštářů. Cítím, že si potřebuju odpočinout. PA prosí manžela o hrnec s horkou vodou a sedá si vedle mě. Neúnavně mění teplé ručníky na mých bedrech a masíruje mě. Je to skvělý, neskutečně skvělý!  Teplo mi pomáhá se uvolnit a masáž od PA je neskutečně příjemná a já se snažím mezi kontrakcemi odpočívat. Přichází jedna hodně silná. Lup! Všude je plodová voda. Slyším jak PA říká, že je krásně čirá. Přichází úleva. PA ještě poslouchá malého dopplerem a na mou žádost vyšetřuje i mě, vše se zdá být v pořádku. Hlavička je ještě vysoko, ještě to chvíli potrvá. PA si zapisuje čas a tak vím, že je 7.20. 

Střídají se kontrakce, se kterými opět bojuji a ty které jsou snesitelné. PA je stále semnou, občas do koupelny nakoukne i manžel. PA mě neúnavně masíruje a mění teplé ručníky na mých bedrech. .Křížové kontrakce jsou tak snesitelnější. Po chvíli se zkouším samovyšetřit - hlavička je dole, cítím vlásky. PA mi to potvrzuje. Konečně je to tady. Jdeme do o finále. Přichází manžel a zůstává s námi v koupelně. Kontrakce jsou stále půl na půl - ty křížové, které bolí a bojuji s nimi a ty klasické trochu snesitelnější. PA mě stále neúnavně masíruje a mění  teplé ručníky, ale já se myslí nedokážu uvolnit, protože se bojím. Blbá krev na začátku! Mám strach a díky němu se svým tělem neskutečně bojuju. Trvá to strašně dlouho. Klečím opřená o vanu. Cítím, že hlavička je už těsně před, ale nedokážu se svým tělem spolupracovat. Tlačím i úplně mimo kontrakce, jen aby byl už konec a já měla malého už u sebe.  Zvedám se z kleku do dřepu. Kontrakce tak ale bolí. Šíleně to bolí!  To nejde, to nezvládnu, probleskne mi hlavou., ale v tu chvíli se trochu uklidním a uvědomím si, že už je to tady. Přichází finále. V myšlenkách děkuji za to, že jsem si vybrala rodit doma s mou úžasnou PA, děkuji za ty úžasné masírující ruce. Být teď v porodnici kývla bych asi na cokoliv a skončila možná napůl zfetovaná a přikurtovaná k posteli. Děkuji, že je tu se mnou i manžel a naplňuje mě svým vnitřním klidem.  Vracím se myšlenkami zpět. Teď už to zvládnu. Musím! Už zbývá jen pár kontrakcí a budu mít malého v náručí. Přichází kontrakce. Tlačím. Cítím ohnivý kruh, jak se pomalu prořezává hlavička.  Cítím neuvěřitelný tlak. Jde ven strašně pomalu. Pálí to. Slyším, jak manžel říká, že už je půlka venku. Přichází další kontrakce. Hlavička je celá venku. Zvládla jsem to! Slyším jak mě PA uklidňuje a tiše říká, dýchej, v klidu dýchej, odpočin si, nech ho dorotovat. Snažím se v klidu dýchat a pomalu se uklidňuju.  Cítím jak se malý uvnitř přetáčí. Přichází kontrakce a ven vyplouvají ramínka, tělíčko a nožky. Mikoláš je tady. Je tady! Je 7.48. Zvládli jsme to! Jsem šťastná, neuvěřitelně šťastná. 

Přetáčím se na záda a PA mi podává Mikoláška. Je krásný, celý od mázku a voní, nádherně voní. Tulím ho k sobě a děkuji, že jsme to zvládli. Čekáme na placentu a PA si připravuje pro jistotu metylergometrin, přeci jen sedmý porod a ta krev na začátku.  Placenta se rodí vzápětí. PA ji kontroluje,  je celá. Opatrně prohlíží i mě, vypadá to, že  jsem bez poranění a nikde nic nekrvácí. Metylergometrin tedy není potřeba. Protože chceme lotosový porod, nestříháme pupečník, ale dáváme placentu do misky vedle malého. 

Postupně se probouzejí někteří sourozenci a přicházejí brášku přivítat. Cítím, že se potřebuju osprchovat. Dávám malého do náruče manželovi a jdu do sprchy. PA vtipkuje, že pár minut po porodu ji ještě matka do sprchy neutekla. Sprcha je neuvěřitelně příjemná. Utírám se a oblékám.  

Pomalu se přesouváme dolů do obýváku. V obýváku PA malého prohlíží a váží. Má 3500kg rovných. A hlavička 36cm. Do obýváku se pomalu trousí ostatní děti a vítají se s Mikoláškem. Manžel chystá snídani a my si užíváme mazlení na gauči. Po snídani se loučíme s PA domlouváme na další návštěvu.

Strach. 

Myslím, že toho mám o porodu nejen dost načteno, ale troufám si říct i prožito. 

Vím, že strach k porodu nepatří. Ale teprve teď, po vlastní zkušenosti mohu říci, jak obrovská pravda to je. Jak strašně moc dokáže strach porod ovlivnit a ovládnout a paralyzovat mysl i tělo. I když mysl ví, že se má uvolnit, nadechnout se, nejde to, někde v hloubi ji ten strach škrtí. Během porodu se s ním opravdu špatně pracuje a tělo se pak jen bezmocně kroutí v křeči.

 Nikdy jsem se nedokázala porodu poddat ve stylu hypnoporodu, pokaždé jsem ho plně vnímala, ale až doteď jsem k němu přistupovala s čistou strachem nezakalenou myslí a tělo a mysl tak dokázali spolupracovat

.Závěrem.

Jsem vděčná ...

... že i přes prvotní strach jsme se rozhodli do toho posedmé jít. 

... že jsem se tímto naučila, že rozhodovat o životě druhých mi nepřísluší.